Jméno: Vladimíra Čerepková
Zařazení: Spisovatelé
Přidal(a): David Hampl
Česká básnířka, která ale většinu svého života strávila ve Francii, kam emigrovala po srpnových událostech roku 1968. Společně s Václavem Hrabětem a Inkou Machulkovou je považována za nejvýznamnější autorku naší beatnické poezie. Před svým odchodem do zahraničí působila především v pražské poetické kavárně Viola, která byla tehdejším centrem tohoto avantgardního literárního proudu.
Život
Vladimíra Čerepková se narodila 4. února 1946 v Praze. Prožila poměrně složité dětství. Otce nikdy nepoznala, byl jím důstojník Rudé armády Sergej Čerepkov, který byl od konce roku 1945 nezvěstný. Její matka později vážně onemocněla, a ona tak od svých deseti let musela žít v různých dětských domovech a diagnostických ústavech, odkud často utíkala. V roce 1961 začala studovat na Střední keramické škole v Bechyni, ale již během prvního roku studium ukončila a po neúspěšném pokusu o sebevraždu se dostala do psychiatrické léčebny v Bohnicích.
Později vystřídala mnoho různých zaměstnání, pracovala například jako číšnice či třídička papíru. Kromě toho ale začala psát básně, které vycházely v různých literárních časopisech, a navázala spolupráci s kavárnou Viola. V roce 1968 společně se svým manželem Juanem Fernandezem, novinářem z Bolívie, emigrovala do Francie. I zde poté vystřídala mnoho různých zaměstnání.
Tvorba z šedesátých let je významně ovlivněna americkou beat generation a také autorčinými životními zkušenostmi z dětských domovů. Básně tak vyjadřují především pocity marnosti a vykořeněnosti. Básně, které vznikly v emigraci, jsou jiné. Častým tématem se stávají vzpomínky na domov a filozofické myšlenky, stylem připomínají asociativní pásmo.
Ve Francii Čerepková zůstala i po roce 1989, i když se do své vlasti čas od času vracela. Žila střídavě v Paříži a na francouzském venkově v Normandii, kde 11. srpna roku 2013 zemřela.
Dílo
Ryba k rybě mluví
První básnická sbírka, která obsahovala tvorbu z let 1960-1968, vyšla v roce 1969. Je v ní patrný vliv tehdy oblíbené beatnické poezie, blues i životních zkušeností z dětství stráveného v dětských domovech a diagnostických ústavech. Básně jsou psané stylizovaným hovorovým jazykem, který přispívá k jejich celkové atmosféře.
Ztráta řeči
Sbírka básní, která obsahuje tvorbu Vladimíry Čerepkové z let 1970 až 1972, vyšla v exilovém nakladatelství Index v Kolíně nad Rýnem v roce 1973. Obsahuje složitější poezii, která ale některými tématy navazuje na předchozí sbírku.
Extra Dry Silence
Další básnická sbírka, která vyšla v exilu, tentokrát v Paříži v roce 1988. Jedním z jejích hlavních témat je komunikace.
Bez názvu
Drobná sbírka, která vyšla v roce 1991, obsahuje pouze devět delších básní, které jsou navíc doplněny grafikami Vladimíra Škody, které dokreslují jejich vyznění.
Básně
Tato kniha z roku 2001 je výborem básní Vladimíry Čerepkové z doby před emigrací i po ní. Obsahuje tak texty z pěti samostatně vydaných sbírek, Ryba k rybě mluví, Ztráta řeči, Extra Dry Silence, Bez názvu a Tělesná schránka. Tímto výborem se Čerepková vlastně vrátila zpět do české literatury.
Zimní derviš
První nová básnická sbírka, která vyšla opět i u nás v roce 2008. Většina básní vychází z jakéhosi přírodního rámce, prostřednictvím nějž se autorka zaměřuje na další témata, například lidský osud či pomíjivost času. Z hlediska jazyka je kniha výrazově velmi úsporná a bývá z tohoto úhlu pohledu připodobňovaná ke staré čínské či korejské poezii.
Nabíledni prázdno
Posmrtně vydaná sbírka z roku 2014, která obsahuje nejen básně z pozůstalosti Vladimíry Čerepkové, ale také všechny rozhovory, které během života poskytla, a také mnoho zajímavých fotografii, které dokumentují celý její život. Aurory těchto fotografií jsou například Josef Stivín, Jan Reich či Daniela Horníčková a mnoho z nich nebylo nikdy předtím zveřejněno.
